Koupě pozemku není opravdu taková investice, jak si asi myslíte. Všichni jsme masírování zvyšujících cen stavebních pozemků, které jsou nesmyslně vysoké, ale ty nechme bokem, jde nám o ornou půdu, lesní pozemek, ostatní plocha, a tak dále, jak to definuje katastr. Bavíme se tady o cenách v jednotkách až desítkách korun za metr čtvereční. Často pozemky kolem silnic nikdo nechce a pro naše účely jsou ideální.
Budete vlastnit svůj les, který Vám nikdo nevykácí, který můžete poté předat svým blízkým, rozšiřovat jej, starat se o jeho rozvoj, chodit na hřiby.
Přesto je to velká zodpovědnost a nese si to několik závazků.
Pokud ovšem nemáte možnost si pozemek pořídit z časových, finančních nebo jiných důvodů je možnost být součástí společného pozemku.
Na účet můžete zaslat finanční dar v libovolné výši nebo pravidelnou platbou, všechny darované prostředky budou použity na nákup pozemků, stromů a údržby.
Každý kdo se zapojí přispěním bude zaznamenám na pamětní desku, která bude vystavena v našem lese.
Je jen na Vás, jak se zapojíte.
Projít se do přírody, mluví o tom drtivá většina nás. Co si pod tím představit.
Jít mezi pole, nejlépe řepky, plné jedovatých postřiků. To je realita, kterou máme na první dobrou kolem měst. Nezbývá mi než hledat les a jít za ním i velký kus cesty.
Pakliže najdu les a nejedná se o přírodní rezervaci bude v drtivé většině jehličnatý. Smrky a další samozřejmě do naší krajiny patří, ale né v takové míře a kůrovec (příroda) už nám to tu pěkně redukuje. Panika z šíření škůdce a zhodnocení na ty srandovní bankovky dovedla majitele lesů k masivnímu vylesňování, kácení v opravdu obří míře.
Znepokojují mě procházky lesem, když narazím na pruhy vykácených smrků a hned za nimi zasazeny opět malé smrky ze školky.
Měním uvažování a nahlížení na ty naše zelené partnery. Ne jako na rostoucí peníze, jsou bohatstvím mnohem větším, bez kterých bychom tady nebyli a nebudeme.
Já jsem tu pro ně a mou prací jsem inspirací pro všechny, kteří se stejně jako já probouzí nebo probudili ze zažité nevědomosti.
Co na lese miluji je ten unikátní klid padající na všechno přítomné. Je to asi tou komunikací, která je evidentní a zachytitelná při silnějším nalazením se na to místo, kde zrovna jsme a je úplně jedno, jaké je zrovna roční období. To je pravděpodobně to, po čem vždy prahneme, při úniku ze stresujících prostředí do přírody. V nitru to chceme všichni, vždyť to není tak dávno co jsme mezi stromy skoro všichni bydleli. Je to náš zapomenutý domov, ke kterému se nemůžeme otočit zády a dělat, že nic.